Ohlédnutí za konferencí k 20. výročí úmrtí Bohumila Hrabala

Vloženo: 25.04. 2017

Autor: Text: Marek Ďurčanský,Ústav dějin a archiv Univerzity Karlovy
Foto: Vladimír Šigut a Mgr. Petr Černohous

Když první dubnovou sobotu v poledne odezněl poslední příspěvek třídenní konference, mohli si organizátoři dvojnásob oddechnout. Nejen kvůli tomu, že se podařilo naplnit všechny domluvené závazky, ale hlavně proto, že se osvědčil netypický koncept celého setkání. Bylo mezinárodní (s účastí zahraničních bohemistů a tím pádem češtinou jako jednací řečí), interdisciplinární (vedle literárních historiků a literárních vědců se jej účastnili také archiváři a historici) a především – z největší části přístupné široké veřejnosti, jediným omezením byla kapacita některých prostor, kde se konference odehrávala. Do přípravy bylo zapojeno vedle pěti institucí, které se na konferenci podílely také finančně, dalších zhruba deset subjektů, především nymburské školy, knihovna, divadlo, infocentrum a samozřejmě sponzoři v čele s pivovarem. Všichni měli ve slunečném sobotním odpoledni radost, že snahy
o zajištění hladkého průběhu celé akce podpořila i příroda krásným jarním počasím. Bohumil Hrabal si to ostatně ve vztahu k ní určitě zasloužil.
Organizátoři možná dluží ještě pár slov na vysvětlenou k názvu konference, který tvořil hlavičku plakátů rozvěšených po Nymburce během března: „Schizofrenická historiografie. Literatura Bohumila Hrabala v dějinných přelomech krátkého 20. století“. Zaměřili jsme se totiž na spisovatelův vztah k historické době, kterou prožíval, a na to, jakým způsobem se v jeho díle zrcadlí. Nepočítáme-li krátké období tzv. „druhé republiky“ na přelomu let 1938-39, prožil Bohumil Hrabal šest politických režimů, které se všechny v jeho díle nějakým způsobem odrážejí. A ne ledajakým. Mezi účastníky konference přes různé diskuse panovala nakonec shoda v tom, že Hrabalovo dílo je důležitým svědectvím doby, že velmi dobře zrcadlí její charakter, ale že v detailech je často třeba nebrat spisovatele tak úplně doslova, respektive že reálie přizpůsobil svým literárním záměrům. Propojení Lysé nad Labem
a Nymburka v Harlekýnových milionech tu nakonec může posloužit jako obecně známý příklad. Hrabal zažil schizofrenických dobových situací mnoho (jednu z reflexí představuje text „Schizofrenické evangelium“ z počátku 50. let, který byl přímou inspirací pro název konference).
Na jmenovité poděkování není na tomto místě dost prostoru, omezím se tedy na poděkování všem, kteří se na organizaci konference podíleli, oni už budou vědět. Pro Nymburk je důležité ujištění, že Bohumil Hrabal je stále spisovatelem světového formátu, o jehož díle vznikají odborné studie a kvalifikační práce na špičkových univerzitách, ale které má především pořád dychtivé a oddané čtenáře. Zároveň se jedná o autora, který byl přes veškeré své individuální zvláštnosti hluboce ukotvený ve společnosti. Konference se proto netýkala jenom jeho, ale i lidí kolem něj, ať už se jednalo o předobrazy literárních postav, umělecké souputníky jako Jiřího Koláře, Josefa Hiršala, Vladimíra Boudníka či Egona Bondyho, ale také o spoustu dalších konkrétních osob pohybujících se kolem Bohumila Hrabala během jeho života. Sobotní odpoledne v Kersku bylo v tomto ohledu nejenom důstojným, ale hlavně symbolickým a přesvědčivým zakončením. Organizátoři se nyní budou snažit, aby pokud možno do roka a do dne spatřila světlo světa kniha s příspěvky z konference.