Nejvýznamnější památky ve městě

Historické jádro Nymburka bylo r. 1992 vyhlášeno městskou památkovou zónou. Najdete v ní především chrám sv. Jiljí, vzácnou ukázku gotické cihlové architektury z let 1280 – 1380, část cihlové hradby v lokalitě Na Přístavě, oba vodní příkopy, kapli sv. Jana Nepomuckého – původně součást kostela dominikánského kláštera z 13. století, obnovenou renesanční radnici z roku 1526 na náměstí, bývalou městskou vodárnu z roku 1597 zvanou Turecká věž, morový sloup z roku 1717 nebo zpřístupněnou část renesanční sladovny ze 16. století v přízemí budovy Městského úřadu v ulici U Staré sladovny. Všechny tyto pamětihodnosti a další zajímavá místa jsou zahrnuta v naučné turistické trase s 72 zastávkami. Mapa a zvukový panel zachycující tyto body jsou umístěny na náměstí Přemyslovců.


Opevnění města – hradby a vodní příkopy

Opevnění města bylo budováno zejména za vlády krále Václava II. v letech 1288 až 1305, tedy ke konci 13. století. Součástí opevňovacího systému byly dva pásy hradeb, z nich se však dochoval jen cihlový úsek se šesti věžemi přiléhající k řece Labi. Romantizující rekonstrukci této části hradeb provedl architekt Ludvík Lábler v letech 1905-09. Líce hlavní hradby s pravidelně rozmístěnými věžemi, směrem do města otevřenými, kterých bylo asi 50 a čtyři vstupní brány, byly vystavěny z velmi pevných pálených cihel, jádro zdiva naproti tomu tvořila neméně odolná směs opukové drtě a vápenné malty. Hradební zeď byla téměř 1 600 metrů dlouhá a dosahovala výšky 7 - 8 m, věže byly ještě o 3 m vyšší. Do města se dalo vstoupit čtyřmi hlavními průjezdnými věžemi - Svatojiřskou, Velelibskou, Bobnickou a Labskou či Mosteckou branou. Největší a také nejkrásnější Mosteckou bránu s věžními hodinami svíraly dvě nestejně velké boční věže. Brána střežila přístupovou cestu do města směrem od Labe a vybudována byla v souvislosti se stavbou dřevěného mostu přes řeku v poslední fázi výstavby opevnění města, tedy asi kolem roku 1335. Pátá brána Fortna, dá-li se tak malá branka nazývat, zajišťovala přístup k řece (zřejmě zde byl původní vstup do města přes starý most, který nahradil pravěký brod přes řeku) a stávala při nároží královského hradu – tzv. Kamenného domu. Bohužel ani jedna z městských bran se do dnešních dob nedochovala. Po velkém požáru v roce 1838 již nebyly opraveny a během 19. a počátkem 20. století, pak byly postupně zbořeny kvůli rozšiřování a úpravám silnic.

zobrazit v mapě

Zcela unikátní jsou v českém prostředí oba hradební vodní příkopy – Malé a Velké Valy, jimiž dodnes proudí říční voda.

Kostel sv. Jiljí

Chrám sv. Jiljí, vzácná ukázka gotické cihlové architektury, původně s dvěma věžemi, byl postaven v letech 1280-1380. Jeho štíhlá věž se vypíná do výšky 66 metrů a tvoří spolu s hradbami typickou kulisu města. Původně byl zasvěcen sv. Mikuláši – patronu námořníků, kolonistů a školáků, teprve během třicetileté války byl zasvěcen sv. Jiljí – patronu mrzáků a chudých. Nejstarší částí kostela je presbytář s raně gotickým jižním portálem, který původně sloužil jako hlavní vchod. Bazilikální trojlodí pochází ze 14. století, pravděpodobně z let 1350 - 1369. Současně s trojlodím byla zřejmě postavena i severní cihlová věž, zvaná "červená" nebo "stará". Věž byla během staletí několikrát zasažena bleskem, následně vyhořela a její stavba popraskala. Musela být podepřena mohutným pilířem, ve kterém byla vytvořena klenutá brána pro průchod.V roce 1846 byla cihlová věž ubourána na úroveň římsy kostela, pilíř zatím zůstal. Odstraněn byl až v roce 1915 při dalších úpravách. Do dnešních dnů se zachovala pouze jižní věž, známá jako "bílá", vystavěná z pískovcových kvádrů pravděpodobně za vlády Karla IV.

Chrám byl během své existence často ničen požáry i drancováním za třicetileté války. Smutnou událost z té doby připomíná pamětní deska u severního vchodu kostela, když 16.srpna 1634 po dobytí města tímto vchodem vnikli do kostela Sasové a všechny zde ukryté obyvatele města povraždili (podle dobových pamětí přes 200 lidí, včetně žena dětí). Severní portál je proto na památku krvavého masakru navěky uzavřen.

V 17. století byly barokně upraveny obě věže a interiér kostela. Nejcennější památkou interiéru je kamenná plastika prvního patrona sv. Mikuláše z huti Petra Parléře (14. stol.). Vybavení chrámu je většinou v barokním stylu. Hlavní oltář pochází z roku 1704 a vytvořil jej řezbář F.M. Kotterbauer. Velký oltářní obraz od neznámého autora zobrazuje druhého patrona kostela - poustevníka sv. Jiljí. Sochařská výzdoba je převážně dílem Františka Adámka, který je navíc ještě autorem kazatelny z roku 1770. Ostatní obrazy pocházejí z dílen barokních malířů Václava a Josefa Kramolínových - nymburských rodáků , Jana Montana, J.J. Heintsche, Ignáce Müllera a Josefa Hellicha.

Kolem chrámu se rozkládal městský hřbitov, na kterém se pohřbívalo do roku 1787 a zcela zrušen byl až roku 1821.

zobrazit v mapě

Staré děkanství a Kaplanka

Hradební věž Kaplanka je jednou z bašt nymburského opevnění v jižní frontě města při labském břehu, v lokalitě Na Přístavě. Vystavěna byla spolu s opevněním města v letech 1288 – 1305 za vlády krále Václava II. Po třicetileté válce byla opravena a dostavěna a stala se zní jediná obytná věž, sloužící též jako sýpka pro faru. Spodní místnost věže s jedním maličkým větracím okénkem byla využívána jako vězení. V roce 1657 k ní byla přistavěna budova nynějšího Starého děkanství, a to na místě děkanství původního, které shořelo za vpádu Sasů v roce 1631, stejně jako téměř celé město. Vstupní portálek dostavby domu je datován rokem 1792. Uvnitř je velká kuchyně, zachovány jsou i krásné patrové gotické sklepy se studnou. Při vjezdu do dvora z Kostelního náměstí je dochována barokní zděná brána. Podél vnitřní zdi byly v roce 1968 položeny některé cenné náhrobky přenesené sem ze zrušeného městského hřbitova u kostela sv. Jiří.

zobrazit v mapě

Renesanční radnice

Jako první městská rychta sloužil gotický královský hrad (stával v místech dnešního okresního soudu), založený Přemyslem Otakarem II. současně s městem. Spíše než o hrad se jednalo o kamenný dům opatřený kulatou nárožní věží a přistavěný k hradbám hned vedle fortny. Toto opevněné sídlo označováno jako Kamenný dům bylo určeno potřebám panovníka, pokud by na svých cestách královstvím zavítal do Nymburka. Městská rychta je zde zmiňována koncem 13. století v roce 1293.

Nejstarší radnice byla postavena ve 14. století na západním nároží východní části jižní strany náměstí (dům č.p. 14 - nynější budova České spořitelny). V tomto gotickém domě se radní scházeli až do roku 1526, kdy dům přestal potřebám vzkvétajícího města vyhovovat. Od roku 1526 mohli již konšelé zasedat v nové honosné budově, vystavěné na severním nároží západní strany náměstí. Budovu nové městské radnice nechali nymburští konšelé vystavět v letech 1524-1526, zcela dokončena byla až v roce 1546. Původní stavba měla bohatou renesanční výzdobu - krásný renesanční štít do náměstí, vížky a s hlavní věž se dvěma zvony a s hodinami. Do náměstí bylo otevřeno podloubí, v 1. patře vystupoval z průčelí renesanční arkýř či pavlač. Portál a průčelí bylo zdobeno malbami, stejně jako klenby pod podloubím. V letech 1631 a 1634 byla poničena Sasy a následně v roce 1639 Švédy. V roce 1686 navíc vyhořela a opravena byla jen „nuzně“. Po velkém požáru v roce 1838 byla nevhodně klasicistně upravena, podloubí zazděno, okna zmenšena a štít omítnut. Zůstal jen historický znak a několik drobných kamenných plastik. V tomto neutěšeném stavu pak zůstala budova dlouhá desetiletí. V předválečných letech 1936 až 1939 prošla radnice velkou rekonstrukcí pro potřeby tehdejšího okresního úřadu, která alespoň z části nevhodné stavební úpravy napravila. Do dnešní doby se zachovala štuková výzdoba prostoru za mázhauzem vpravo při ulici a kamenná deska s latinským nápisem. V exteriéru domu zůstal zachován původní renesanční kamenný znak města (datovaný 1546), část oken s profilovaným ostěním, kamenná deska s reliéfem hlavy šaška, kamenná destička s reliéfem slunce, bohatý renesanční portál, reliéf mužské hlavy s vousem (pravděpodobně podobizna renesančního stavitele). V místním muzeu je uložena část zachovaného prkenného záklopu stropu, zbytek kdysi jistě bohatých malovaných trámových stropů. V přízemním vstupním mázhauzu se středovým sloupem nesoucím klenbu byla navíc instalována bronzová plastika českého lva od Břetislava Bendy, držícího městský znak.

Generální rekonstrukce celé radnice a její přístavby podél Boleslavské třídy proběhla v letech 2003-2004. Od roku 2005 v budově sídlí městský úřad.

zobrazit v mapě

Turecká věž

Původní renesanční městská vodárna byla postavena z cihel a kamene roku 1597 poté, co se zřítila stará dřevěná stavba. Zásobovala labskou vodou pět nymburských kašen až do počátku 20. století. Jedná se o třípatrovou vodárenskou věž s nepravidelným desetibokým půdorysem a na vodárnu byla zřejmě přestavěna z jedné hradební věže. Vchod z jižní strany je opatřen renesančním pískovcovým portálkem. Tato věž, zvaná Turecká, je mimořádně zajímavou technickou památkou.

zobrazit v mapě

Secesní vodárna

V 19. století již kapacita staré vodárny rychle rostoucímu městu nestačila, a tak město v rámci celkové modernizace nechalo vybudovat zcela nový vodovod i s novou vodárenskou věží. Podle projektu Osvalda Polívky, spoluautora Obecního domu v Praze, byla r. 1904 postavena krásná secesní věž ve tvaru kalicha, která je funkční dodnes. Kulatý železný vodojem je umístěn v nejvyšší části věže: dno je 26,5 m nad terénem, vrchol střechy pak 37 m. Objem nádrže je 412 m3. Moderní vodárenská věž a nový rozvod vody po městě tedy počátkem 20. století nahradil staletý systém, zásobující labskou vodou pět nymburských kašen.

zobrazit v mapě

Stará rybárna

Stará rybárna je malý domek na břehu Labe, který v roce 1737 postavil rybář Jiří Bolen. Ale již v polovině 16. století se tu připomíná divišovská rybárna. Podle historické pověsti se právě do těchto míst měla v noci na prámu převézt Eliška Přemyslovna, když se pak druhý den, 29. května 1310, na měsíc uchýlila do Nymburka před intrikami svého švagra Jindřicha Korutanského. Současná podoba domku pochází z počátku 20. století.


zobrazit v mapě

Kostel sv. Jiří

Renesanční kostelík byl vystavěn v roce 1569 nákladem měšťanstva na Svatojiřském předměstí. Patronem kostela byl zvolen sv. Jiří, jemuž byl samozřejmě věnován hlavní oltářní obraz, který namaloval Václav Mánes. V interiéru kostela byl také obraz sv. Vojtěcha od významného nymburského malíře Václava Kramolína. Obrazy, stejně jako řada dalších věcí z výbavy kostela, jsou dnes uloženy v církevních depozitech.

Při pruském vpádu roku 1741 byl poničen vojenskou posádkou, která kostel používala pro ustájení svých koní, poškodila střech a odcizila zvon. K presbytáři byla kolem roku 1770 přistavěna (možná však jen upravena) věž - zvonice se sakristií v přízemí a zděnou helmicí se štukovým maltovým povrchem bez střešní krytiny, což je velmi neobvyklé stavební řešení. Roku 1820 vyhořel a opraven byl až po čtyřech letech. Od roku 1787 sloužil jako hřbitovní kaple, protože téhož roku se přestalo pohřbívat u chrámu sv. Jiljí. Proto byl rozšířen malý předměstský hřbitov kolem sv. Jiří.

Hřbitov, jehož součástí byla celá řada výtvarně hodnotných náhrobních desek a uměleckořemeslných prací, byl v letech 1967–1969 zrušen a zlikvidován způsobem značně nedůstojným. Jen několik desítek pozůstatků zde pohřbených - ze známých osobností to byl např. básník Otakar Theer a Jan z Wojkowic - bylo exhumováno a přeneseno na nový nymburský hřbitov. Téměř všechny ostatní hroby byly rozebrány, náhrobní kameny rozprodány jako kamenosochařský materiál, ozdobné kovové mříže odvezeny do sběru, hroby - často včetně rakví – byly zasypány, stromy a keře vykáceny a celá plocha hřbitova byla srovnána buldozerem. Nenávratně tak zmizely ostatky např. lékaře Jana Dlabače, přítele Boženy Němcové a mnoha dalších významných nymburských rodů (Zedrichů, Červinků, Černých a dalších). Spolu s nimi zmizela i vynikající umělecká díla sochařů. Jen několik málo cenných náhrobků bylo v 70. letech 20. století přeneseno na dvůr Starého děkanství na Kostelním náměstí. Významné městské pohřebiště se smutnou a pohnutou historií tak dnes připomíná jen kostelík a dvě zbylé hrobky.

zobrazit v mapě

Stará renesanční sladovna

Součástí domu č. p. 166 v dnešní ulici U Staré Sladovny bylo v 16. století zařízení určené k výrobě sladu a k vaření a skladování piva. Budova byla za 30tileté války v horních partiích zničena, podzemní části výrobního zařízení sladovny se však uchovaly až do dnešních dnů, kdy je v r. 1996 odhalil záchranný archeologický výzkum. Renesanční sladovna je jedinečným dokladem vaření piva nejen v Nymburce, ale i v Čechách. Památka je volně přístupná v pracovních dnech.

zobrazit v mapě

Hlavův dům

Dům s č. p. 165 na náměstí Přemyslovců , tzv Hlavův dům, patřil k majetku významného nymburského měšťana a konšela Václava Hlavy z Kyršfeldu. Byl domem právovarečným (s právem vařiti pivo), vznikl ve 2.pol.16.století, přesněji kolem roku 1586, přestavbou dvou původních domů a zcela jistě patřil ve své době k domům nejhonosnějším. Dokladem toho je dodnes zachovaný nápis nad vchodem na renesančním portálku: „ WACLAV HLAWA NYMBURSKY – KATERZINA MANZIELKA GEHO 1568“. V době třicetileté války a poté ještě jednou za velkého požáru v r. 1838 dům lehl popelem. Po posledním požáru byl roku 1886 klasicistně upraven a zřejmě bylo také zrušeno podloubí.

Dnes dům slouží jako důstojné sídlo turistickému informačnímu centru.

zobrazit v mapě

Morový sloup

Na památku události, která postihla obyvatele královského města Nymburka počátkem 18. století, stojí dodnes na náměstí Přemyslovců morový sloup. Jde o skutečný morový sloup, postavený po překonání morové epidemie, která postihla město v roce 1713. Díky dobře fungujícímu průtoku hradebních příkopů, Malých a Velkých Valů labskou vodou, bylo město stiženo epidemiemi poměrně málo. Mor si zde vybíral oběti v letech 1549, 1563, 1598, 1606 a 1713. Čtyři roky po poslední morové ráně byl na hlavním náměstí vztyčen pískovcový morový sloup, který se stal ústředním výtvarným motivem centra města. Datování postavení sloupu lze vyčíst z latinského nápisu na jeho postamentu.

Barokní morový sloup, sousoší s Pannou Marií na vrcholu a s plastikami sv. Jiljí, sv. Josefa, sv. Václava a sv. Floriána, pochází z roku 1717 a jeho autorství je přisuzováno Janu Jiřímu Šlanzovskému.

Sv. Václav - kníže český, byl zvolen pro umístění na sokl sloupu jako patron země české.

Sv. Florian – mučedník, je od počátku středověku ochráncem proti ohni a vodě. Jeho atributem je nádoba s vodou, kterou se hasí hořící dům. Neboť Nymburk trpěl po dobu své existence mnoha ničivými požáry, není divu, že byl sv. Florian zvolen jedním z ochránců města.

Sv. Jiljí - poustevník, je patronem mrzáků a chudých a ve středověku patřil k nejoblíbenějším světcům západní Evropy. Jeho atributem je dle historické legendy laň a šíp. Od roku 1636 je mu zasvěcen kostel sv. Jiljí, je tedy patronem městského gotického chrámu, a proto mu patří místo na sloupu. Sv. Josef s Ježíškem v náručí uzavírá čtveřici světců na morovém sloupu a jeho umístění na sloupu je „rodinnou záležitostí“.

zobrazit v mapě

Královský hrad

V místech dnešního okresního soudu na nároží ulic Na Fortně a Soudní stával kdysi dávno gotický královský hrad, založený současně s městem ve 2. pol. 13. století. Hrad dal zřejmě název nově vzniklému městu – Neuneburch (později Neuenburg a nyní Nymburk) – v překladu Nový hrad. První zmínka o tzv. Kamenném domě, a zároveň první městské rychtě, pochází již z roku 1293, kdy jej král Václav II. prodal spolu s mlýnem a dědinami panu Ortlibovi z Rožmitálu.

Nutno říci, že spíše než o hrad se jednalo o opevněné sídlo vystavěné za městskými hradbami s železnou mříží v průčelí domu, s kulatou nárožní věží, se střílnami a krakorci. Jako důkaz existence věže nám mohou posloužit fotografie zbytků schodiště pořízené před zbouráním branky fortny a před stavbou nové soudní budovy. Dům byl silně poničen za třicetileté války, stejně tak jako většina ostatních domů ve městě. Z původního Kamenného domu se dochovala dvě pravoúhlá pozdně gotická okna na východní straně soudní budovy a ozdobný kamenný prvek s pětilistou růží nalezený při archeologickém průzkumu v roce 1994. Tento gotický reliéf můžete spatřit ve vestibulu penzionu Panorama v Soudní ulici.

zobrazit v mapě

Pravěká mohyla

Unikátní nález skříňového mohylového hrobu z pozdní doby kamenné – eneolitu (3 600 př. n. l.) je důkazem dávného pravěkého osídlení města. Hrob s megalitickým kamenným obložením, ve kterém ležela kostra muže v mírně skrčené poloze, byl objeven v roce 1994 při archeologickém výzkumu v ulici Na Příkopě. Současně s ním byly nalezeny pozůstatky vnitřního valu opevněné osady z doby bronzové a pravěký příkop. Nakonec celý půdorys vodních příkopů a hradeb kopíruje původní pravěké opevnění.

Památka je volně zpřístupněna během turistické sezóny (duben - říjen) denně od 9 do 17 hodin. Její zmenšený model také můžete vidět ve vitríně na chodbě informačního centra.

zobrazit v mapě

Kaple sv. Jana Nepomuckého

Kaple sv. Jana Nepomuckého je dochovaným presbytářem bývalého konventního kostela Nanebevzetí Panny Marie Růžencové. Stejně jako tento kostel byla součástí rozsáhlého klášterního komplexu řádu dominikánů. Dominikánský klášter začal být budován zároveň se založením města, někdy kolem roku 1275. Král Přemysl Otakar II. povolil výstavbu kláštera s podmínkou, že jeho vnější strana bude součástí hradebního zdiva a bude tak doplňovat opevnění města směrem k Labi. Klášterní budovy a kostel byly stavěny koncem 13. století z režného cihlového zdiva, stejně tak jako kostel sv. Mikuláše (dnes sv. Jiljí) a hradby. Tuto stavební techniku přinesli s sebou holandští kolonisté, kteří tím vyřešili nedostatek kvalitního stavebního kamene v Polabí.

Během husitských válek byl klášter v roce 1424 vydrancován a zničen husity a mniši, prý jich bylo 40, byli vyhnáni z města. Kostel však zůstal částečně zachován, ale na místě zbořeného konventu vznikly patrně 4 nové měšťanské domy. Dělová koule zazděná do východního opěráku kaple sv. Jana Nepomuckého, je němým svědkem pohnutých událostí třicetileté války. Pusté klášteřiště se teprve v roce 1667 dostalo zpět k dominikánům a ještě téhož roku byl položen základní kámen nového konventu, situovaného jižně od gotického kostela. Stavba byla zčásti dokončena v roce 1674 a byla zde ustavena dominikánská komunita s charakterem hospice. V roce 1694 byl hospic povýšen na převorství a žilo zde 12 řeholníků. Roku 1771 byl kostel, vč. nynější kaple, barokně upravován a jeho gotický vzhled byl značně změněn. Byla snížena nejen klenba, ale i okna, která zároveň dostala jiný tvar. Všechny tyto stavební úpravy jsou na kapli dodnes jasně patrné, zejména v půdním prostoru. Tam se zachovaly fragmenty gotických kleneb, značně vyšších než klenby barokní. Půdní prostor a jedno dochované původní okno kaple je přístupné pouze přes budovu dnešní školy.

V roce 1785, v rámci rozsáhlých reforem císaře Josefa II., byla nymburská klášterní komunita zrušena. Část konventních budov, propadlých Náboženskému fondu, odkoupilo roku 1819 město a zřídilo zde farní školu.

Kostel byl odsvěcen, jeho mobiliář rozprodán a obec zde zřídila obecní sklad obilí, sena a slámy. V další části pak zřídili právováreční měšťané vinopalnu. Fresky v ambitu byly zabíleny. V roce 1857 nechal nymburský měšťan Jan Nepomuk Zedrich upravit presbytář kostela jako kapli pro potřebu školní mládeže (náhrobní deska s jeho jménem je dodnes umístěna v kapli). V roce 1871 byla na místě pobořené chrámové lodi vystavěna radnice s divadlem a jen boční pilíře připomínaly původní mohutnou gotickou stavbu.

Po dalších drobných úpravách pro školní účely došlo v následujících letech ve dvou etapách k velké přestavbě někdejšího dominikánského areálu. V první fázi bylo roku 1882 nově vybudováno východní křídlo chlapecké školy a ve druhé fázi, probíhající v letech 1889-91, ještě jižní křídlo dívčí školy.

Tím byla slavná i neslavná historie kláštera dominikánů zcela zakončena.Také dnes v nově opravené budově sídlí základní škola a její věžní hodiny znovu odbíjejí čas jako v dobách klášterního života.

zobrazit v mapě

Most přes Labe

Nový železobetonový most se třemi oblouky a dvěma nosnými pilíři byl postaven na místě původního dřevěného mostu v roce 1912 a byl prvním svého druhu v Čechách. Již od dob založení královského města spojoval oba břehy dřevěný most, mnohokrát však poničený povodněmi či táním ledu. Dle popisu z roku 1910 byl starý most 170 m dlouhý, 5,40 m široký, navíc opatřen ledolamy a mohutnými dubovými pilíři. Ze Zálabí se na most vcházelo Zálabskou branou (shořela v r. 1589), do města pak branou Mosteckou (také Labskou, shořela při velkém požáru v r. 1838).

zobrazit v mapě

Socha sv. Jana Nepomuckého

Nika se sochou sv. Jana Nepomuckého stojí na centrálním městském parkovišti u mostu přes Labe. Původně byla součástí barokního domu (č.p. 272 v Mostecké ulici) zbouraného v 60. letech 20. století. Autorem sochy je Jan Brokoff, který ji vytvořil v roce 1696 na objednávku nymburského měšťana – Samuela Benátského – úředníka pověřeného správou mostů, silnic a zdí městských. Na soklu sochy proto naleznete nejen letopočet, ale i monogram tohoto měšťana – písmena SAB, kdy A je počátečním písmenem jména jeho manželky.

zobrazit v mapě

Bývalá synagoga

Budova bývalé židovské synagogy stojící v nynější Eliščině ulici, byla postavena v letech 1891-92 na zahradě dnes již zbořeného židovského domku č.p. 153. Dům byl vystavěn v kombinaci novorománského a maurského stylu, původně měl čtyři nároží zakončená cibulovými báněmi. Po opravě však budova zcela ztratila originální architektonický charakter, a když za II. světové války zanikla ve městě židovská náboženská obec (valná většina židovských obyvatel města zahynula v koncentračních táborech), přestala sloužit původnímu účelu. Od roku 1957 bývalou synagogu využívá Vlastivědné muzeum pro své expozice, z nichž jedna je věnována právě památce nymburských Židů.

zobrazit v mapě

Gymnázium

Budovu gymnázia s č. p. 779 najdete v Komenského ulici hned vedle základní školy. Postavena byla v novorenesančním stylu v roce 1907 a již tehdy byla uváděna jako nejkrásnější a nejmodernější škola v celém Rakousko-Uhersku. Tehdejší c. k. vyšší reálku (dnešní gymnázium) navštěvovalo mnoho nymburských rodáků a osobností, z nichž nejznámějším je spisovatel Bohumil Hrabal, který zde v roce 1934 maturoval.


zobrazit v mapě